Montessori přístup

Pedagogická metoda Marie Montessori umožňuje dítěti využívat svůj potenciál, rozvíjet své schopnosti a učit se radostně a bez stresu. Učí dítě vážit si druhých i sebe sama, pečovat o své okolí. Učí svobodnému chování v rámci sdílených pravidel.

Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se. Projevuje vůči dítěti maximální vstřícnost, otevřenost a trpělivost.

Zásady:

Dítě je tvůrcem sebe sama

Ruka je nástrojem ducha

Respektování senzitivních období

Děti si samy volí činnosti

Připravené prostředí

Soustředění pozornosti

Úkolem dospělých je pomáhat dítěti, aby vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti ve světě, který ho obklopuje.

Dítě je tvůrcem sebe sama

Dítě se vyvíjí v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí. Přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání.

Ruka je nástrojem ducha

Ruka je nástrojem ducha. Je známo, že činnost ruky se mění v průběhu generací. Práce rukou nás vede k poznání, je základem pro pochopení věcí a jevů, rozvoje myšlení a řeči. Na začátku dítě vše musí osahat. Obratnost ruky je spojena s rozvojem psychiky, dochází k propojení tělesné a duševní aktivity, k osvojení a pochopení nových poznatků. Právě v raném věku do 6 let se doporučuje průběžně rozvíjet jemnou motoriku.

Respektování senzitivních období

Montessori říká, že podmínky, které jsou velmi příznivé v určité fázi vývoje, se v další fázi vývoje mohou změnit v neefektivní nebo dokonce nepříznivé.

Senzitivní fáze výchovy znamená, že dítě je v této fázi optimálně připraveno osvojit si určitou znalost či dovednost. Po jejím odeznění už týž proces může být obtížnější. Například do šesti let trvá fáze senzitivity pro jazyk: dítě je schopné naučit se cizí jazyky s mnohem menším úsilím, než ve starším věku. Fáze senzitivity pro pořádek a řád je období, které objevuje ve 2 letech a může trvat až dva roky. Dítě má v té době velký zájem o řád věcí v čase a prostoru. Zdá se mu, že vše by mělo být na místě, činnosti probíhat pravidelně, oblibuje si sváteční rituály. Trvá na pravidelnosti a zlobí se, když se něco vymyká obvyklému pořádku. Tohoto sklonu lze samozřejmě pozitivně využít.

Děti si samy volí činnosti

Dítě samo rozhoduje, kde a s kým bude pracovat, počet opakování, jak dlouho bude dané činnosti věnovat pozornost.

Připravené prostředí

Narozené dítě je pro rodiče a vychovatele jako bílý list papíru: je to naše odpovědnost, co na něj zapíšeme. Uvědomme si, do jakého prostředí dítě vstupuje: jak s ním zacházíme, projevujeme mu dostatečný respekt, jakým tónem s ním mluvíme? M.Montessori píše: „Svým narozením nevstupuje dítě do přirozeného prostředí, ale do prostředí výrazně přetvořeného činností člověka. Je to prostředí cizí, vybudované na úkor přírody lidmi v jejich touze po snadnějším a pohodlnějším způsobu života“ (M. Montessori, Tajuplné dětství). Připravit prostředí neznamená nutně kupovat drahé hračky či výchovné pomůcky, znamená to hlavně “ udělat si čas“. Dítě často chce dělat to, co děláme my – a tak je nejlepší zkusit ho zapojit. Čím víc mu budeme účast na našich činnostech zakazovat, tím víc konfliktů nás čeká, se zbytečným křikem, vztekem a pláčem.

Co je to obecně připravené prostředí? A to jak doma, tak i v předškolním zařízení?

Připraveně prostředí je místo, kde je materiál uspořádán tak, aby dítěti umožnil osvojovat si nové poznatky co možná bez cizí pomoci, aby dítě bylo vedeno k samostatnosti, nezávislosti a vyrůstalo v odpovědnou osobu. Dítě není třeba stále opravovat, samo přijde na to, kde udělalo chybu. Pedagog Karel Rýdl vysvětluje:

„Připraveně prostředí musí být přátelské k dětem. Domácí předměty v tomto prostředí vypadají jako miniaturní verze těch, s kterými my dospělé osoby zacházíme v reálném světě. Připravené tak, aby se v něm mohly volně pohybovat, pracovat a zacházet bez strachu z poranění.“

Hlavní myšlenkou je respektovat osobnost dítěte, vytvořit pro něj správně připraveně prostředí s příjemnou atmosférou.

Soustředění pozornosti

Je základem učení: pokud dítě zaujatě pracuje s jednou pomůckou, je důležitého ho při tak vysoké koncentraci pozornosti nerušit a umožnit mu práci dokončit.

 

Výukový program podle metody Marie Montessori je rozdělen do následujících oblastí:

  • Praktický život
  • Smyslová oblast
  • Jazyk
  • Matematika
  • Kosmická výchova

Pedagogická metoda Marie Montessori je založena na učení a podpoře dovedností v těchto oblastech:

Praktický život – dítě se nejprve učí pečovat o sebe, pak o své okolí. Přesypává materiály, přelívá tekutiny, třídí předměty, učí se krájet, zametat, umývat, manipulace s předměty každodenního života,péče o sebe sama: zapínání knoflíků, zavazování tkaniček, mytí rukou, čištění obuvi atd.

Smyslovou výchovu – každá pomůcka v programu je zaměřena pouze na rozvíjení jednoho smyslu, např. sluchu či zraku. Smyslový materiál nemá a nesmí nikdy nahrazovat předměty ze života, má sloužit jen jako klíč k diferenciaci. Se smyslovým materiálem pracují děti od chvíle, kdy jsou schopny třídit různé předměty. Děti se naučí nejen rozeznávat jednotlivé smysly a jejich kapacity, ale také se za použití Montessori pomůcek učí vnímat a pochopit jednotlivé vlastností věcí. Získávají tedy dovednosti, které jim pomáhají pochopit svět kolem nich a porozumět mu.

Jazyk – rozvoj jazykových schopností navazuje na předchozí oblasti, kde se dítě se učilo např. koordinaci oko – ruka. Absorbování českého i anglického jazyka, rozšiřování slovní zásoby, poznávání obrázků, povídání, poslouchání, také sem patří celá oblast grafomotoriky a psaní.

Dítě v prvních třech letech absorbuje jazyk prostředí, v němž žije. V období tří až šesti let ho zdokonaluje. Jazyk dítě rozvíjí nevědomky a s lehkostí a toho je třeba využít: vytvořit vhodné podmínky ke komunikaci, zapojit dospělé osoby s dobrými vyjadřovacími schopnostmi, spojit jazykovou komunikaci s pohybem. Děti se průběžně učí názvům předmětů a jevů, jež je obklopují.

K dispozici je dětská knihovna, která obsahuje velké množství výukových karet, encyklopedií a řady a zajímavých knih v angličtině i češtině.

Matematika – počítání, vnímání délky, šířky a výšky, měření a srovnávání rozměrů a velikostí, porovnávání velikostí a forem, experimentování atd. Perlový materiál představuje desítkovou soustavu a děti milují hru na banku a směnárnu, kdy provádějí nejprve nevědomky, později už cíleně, manipulace s čísly v řádech tisíců. Dětské myšlení se vyznačuje smyslem pro přesnost a reálnou skutečnost. Nejdříve dítě získává zkušenost při práci s praktickým a smyslovým materiálem a potom přechází k matematickým pomůckám: formou hry se s nimi učí velice lehce a rychle. Postupuje od konkrétního k abstraktnímu. Konkrétní matematické pomůcky pomohou k pochopení matematických zákonitostí, podpoří vynalézavost a touhu experimentovat.

Kosmická výchova – dítě se učí poznávat svět kolem. Pedagogická metoda M.Montessori prezentuje člověka jako malou součást velkého nedělitelného celku vesmíru, čímž přirozeně otevírá také otázku péče o životní prostředí a budoucnosti lidstva. Dítě poznává vlastní „já“, rodinu, města, zemi, ve které žije, světadíly, pevniny, moře, sluneční soustavu, jíž je naše Země součástí, vznik života na této Země. Dítě se seznamuje s říší živočichů a rostlin.

Jak naložit s chybou

Děti se naučí, že chybovat je přirozené: pomůcky jsou většinou navrženy tak, aby dítě samo chybu odhalilo. Je to dáno tím, že každá pomůcka je zaměřena pouze na řešení jednoho problému či osvojení jednoho poznatku: např. barevné destičky pouze k rozlišení barev.

Osobnost učitele

Učitel by podle Montessori měl být průvodcem dítěte na cestě za poznáním a připouštět úspěchy i neúspěchy. Učitelé v naší školce vědí, že je třeba velké trpělivosti i snahy o co nejpřesnější vyjadřování a přátelskou komunikaci.

Ticho a klid

Ticho v naší školce neznamená jen to, že přestaneme mluvit nebo vykonávat nějakou činnost. Ticho je úplné zklidnění: pro dítě vlastně nejvyšší stupeň koncentrace pozornosti, vyžadující silnou vůli.